Termíny

18.9.2017 - 15.12.2017 - Výuka v zimním semestru 2017/2018

Hledat
Pokročilé hledání




2002-05: česko-slovenská konference

Mezinárodní konference

"Finanční management českých a slovenských podniků na prahu vstupu obou zemí do Evropské unie"

(Praha, 22.5.2002)

V roce 1993, kdy došlo k rozdělení společného státu, se obě země, Česká republika i Slovenská republika, vydaly na svoji samostatnou cestu nejen v oblasti politického, ale samozřejmě i ekonomického rozvoje. Nezbytnost vzájemné výměny poznatků z ekonomických reálií obou zemí a potřeba seznámit se s novými přístupy v teoretické oblasti vedly Katedru financí a oceňování podniku Vysoké školy ekonomické v Praze (dále VŠE) a Katedru podnikových financí Ekonomické univerzity v Bratislavě (dále EUB) k uspořádání společné česko-slovenské konference. Nosným tématem konference, která se uskutečnila dne 22. května 2002, se stala připravenost finančního managementu českých a slovenských podniků na vstup do Evropské unie. Řada příspěvků se týkala problematiky oceňování majetku, investování na kapitálovém trhu, řízení pohledávek, finanční analýzy nebo finančního plánování.

Konferenci využily obě katedry k prezentaci výsledků svých výzkumných projektů. Vědecká činnost Katedry financí a oceňování podniku VŠE se realizuje ve třech rovinách. Na prvním místě se jedná o tři projekty registrované u Grantové agentury České republiky; "Hodnocení efektivnosti investic a návrh koncepce jejich financování na podporu začleňování českého průmyslu do světové ekonomiky" (reg. č. 402/01/0144), "Oceňování podniků a jejich majetku v rámci podnikových kombinací" (reg. č. 402/00/0440) a "Dividendová politika českých podniků" (reg. č. 402/00/0436). Další výzkum se soustřeďuje do výzkumného záměru fakulty, na němž se katedra podílí dílčím úkolem "Efektivnost a financování investičních projektů v českém průmyslu". Konečně projekt "Aktuální problémy krizového finančního řízení podniků - sanace a revitalizace podniku" je řešen na základě grantu získaného od Interní grantové agentury VŠE (reg. č. 2/01). Katedra podnikových financí EUB představila výzkumný projekt VEGA reg. č. 1/9002/02 "Vplyv globalizácie na finančný a daňový systém" a interní projekt "Techniky, metódy a modely ohodnocovania finančných nástrojov" pod reg. č. 0325/2001.

Nad charakterem a místem financí podniku v souvislosti s prohlubující se internacionalizací ekonomiky se ve svém příspěvku zamyslel František Ducheček (VŠE). Svět se permanentně mění, finance podniku dnes nejsou totéž co finance podniku včera. Nejde pouze o změny formální, ale též o změny obsahové, tj. o změny v cílech podniku a o změny ve finančních vztazích jak mezi subjekty podnikové sféry, tak i uvnitř těchto subjektů, stejně jako ve vztahu těchto subjektů k okolí. Objevují se nové finanční nástroje, finanční i nefinanční stránky podnikové činnosti se stále více prolínají.

Možnostmi financování podnikatelských subjektů v rámci předvstupních programů Evropské unie se zabýval Milan Hrdý (VŠE). Ačkoli prostředky z těchto programů jsou určeny především pro rozvoj veřejného sektoru, ne nevýznamnou roli zde hraje i podpora podnikatelské sféry. V rámci programu PHARE existuje program pro malé a střední podniky, program SAPARD se zaměřuje na podporu nezemědělské a příp. i zemědělské činnosti na venkově, v programu ISPA se řeší problematika životního prostředí a dopravy. Valéria Nináčová (EUB) rozebrala formy finanční podpory podniků ve Slovenské republice. Dohled nad státní finanční podporou zde vykonává Úrad pre štátnu pomoc, který rozlišuje 4 kategorie pomoci. Kategorie A zahrnuje pomoc z rozpočtu v podobě různých dotací a příspěvků, dále též např. daňové úlevy nebo prodej nemovitého majetku státu či obce za nižší než tržní cenu. Do kategorie B patří podílová účast státu či obce v soukromých společnostech. Kategorie C obsahuje zvýhodněné úvěry a odložení daňových plateb. V kategorii D se nachází státní a bankovní záruky. Formy finanční podpory jsou vhodné všude tam, kde trh nedostatečně stimuluje podniky na realizaci veřejně prospěšných cílů a vytváří předpoklady pro jejich zapojení v rámci procesu ekonomické globalizace.

Vývoj daňového a příspěvkového zatížení na Slovensku sledovala Ivona Ďurinová (EUB). Statistiky dokazují, že toto zatížení má od roku 1996 stále klesající tendenci. V roce 2001 činila celková daňová kvóta (podíl daní a pojistných plateb na hrubém domácím produktu) 30,3 %. Daňová problematika se stala středem zájmu i Rastislava Dopiriaka a Vladimíra Podolinského (EUB), kteří se zaměřili na opatření vedoucí k zamezení mezinárodního dvojího zdanění a na následný vliv těchto opatření na finanční a investiční rozhodování podniku. Při neexistenci těchto opatření se snižuje motivace společností při rozvíjení zahraničních aktivit.

Finanční analýzu lze považovat za přitažlivý a současně i vděčný objekt vědeckého bádání. Na konferenci byly z této oblasti prezentovány hned čtyři příspěvky. Na příkladě fiktivní firmy Unipharma poukázal Rolf Grünwald (VŠE) na některé problémy spojené s analýzou finanční důvěryhodnosti podniku. Finanční důvěryhodnost lze chápat jako pravděpodobnost, že partneři podniku neberou na sebe nepřiměřené riziko finanční ztráty. Ukazatele konstruované z údajů v rozvaze však plně nevystihují podstatu rizik, vyšší vypovídací schopnost o likviditě a finanční stabilitě lze dosáhnout při analýze peněžních toků. Finanční rizika se zde hodnotí na základě vztahu mezi příjmy a výdaji, přičemž příjmy a výdaje nelze narozdíl od výnosů a nákladů ovlivnit až tolik "tvořivým" účetnictvím. S velmi zajímavou prací přišla Jana Šnircová (EUB). Ve svém vystoupení představila svůj vlastní model predikce finanční tísně slovenských podniků. K tomuto účelu nejdříve identifikovala skupinu prosperujících a skupinu neprosperujících podniků, dále zjistila finanční ukazatele, které vykazovaly odlišnou úroveň v obou skupinách, a následně takto zvolené ukazatele podrobila analýze v čase. Nakonec byl model vytvořen ve dvou variantách. V první variantě pro odlišení prosperity a neprosperity sloužily ukazatele likvidity a rentability, v druhé variantě ukazatel zadluženosti. Analýza sice konstatovala relativně vysokou míru shody s ukazateli v obdobných modelech predikce v zahraničí, na druhou stranu ovšem objevila i určité rozdíly. Ukazatel zadluženosti se na Slovensku nejeví tak důležitým indikátorem a to vzhledem k všeobecnému nedostatku úvěrových zdrojů. Rovněž málo významnými jsou i ukazatele rentability, neboť v mnoha případech podniky nemají zájem vykazovat příliš vysoký kladný výsledek hospodaření a tudíž i kladný základ daně z příjmu.

CF ROI je zkratka používaná pro ukazatel cash flow return on investment. Do češtiny se jeho název většinou nepřekládá, ve své podstatě se jedná o rentabilitu založenou na peněžních tocích. Odpověď na otázku, zda se jedná o módní výstřelek nebo o skutečné obohacení finanční analýzy, hledaly dva příspěvky. Základní výhody CF ROI jako ukazatele i modelu vidí Miloš Mařík a Pavla Maříková (VŠE) v jeho dynamičnosti, komplexnosti a zaměření na peněžní toky, což je plně v souladu se současnými požadavky na informace z pohledu kapitálového trhu. Zároveň však oba autoři upozorňují i na obtíže spojené s jeho konstrukcí. Použití tohoto ukazatele vyžaduje rozsáhlé datové základny, rozvinutý kapitálový trh a množství informací, které jsou většinou dostupné pouze interním analytikům. Rovněž např. přepočet hodnoty dlouhodobého majetku pomocí cenových indexů či odhad průměrné doby životnosti mohou vést k nepřesným výsledkům a ve svém důsledkům i k nesprávným rozhodnutím. K využití CF ROI v hodnotovém řízení výkonnosti firmy se jednoznačně přiklání i Jaroslava Holečková (VŠE). Za hlavní výhodu tohoto ukazatele považuje jeho silnou korelaci s vývojem na kapitálovém trhu.

Kvalitní řízení pohledávek je v mnoha případech hlavním klíčem k vyřešení finančních potíží v podniku. Účetním a daňovým aspektům vykazování pohledávek se věnovala Anna Harumová (EUB). Stále více se při tomto reportingu berou v úvahu mezinárodní účetní standardy. Pro účetní a daňové účely tak vznikají různé oceňovací základny. Přehled hlavních forem platebních nástrojů v tuzemském i v zahraničním styku používaných slovenskými podniky uvedla ve svém příspěvku Katarína Vavrová (EUB). Kvalita platebních systémů má přímý vliv na finanční stabilitu země. Dohled nad platebními systémy se stává jednou z klíčových funkcí centrálních bank včetně Národné banky Slovenska.

Podnik, který své finanční hospodaření nezvládl a ocitl se následně v úpadku, má možnost odvrátit prohlášení konkurzu ještě podáním návrhu na soudní vyrovnání. Zkušenosti z České republiky s institutem soudního vyrovnání se staly předmětem studie Josefa Škarpy (VŠE). Autor nejprve rozebírá podmínky pro vyrovnání a konflikt mezi návrhy na vyrovnání a návrhy na konkurz, dále komentuje právní úpravu náležitostí návrhu na vyrovnání a možnou výši vyrovnání a konečně hledá odpověď na otázku, kde má vzít dlužník v úpadku zdroje na vyplacení všech přednostních a min. 30 % svých běžných dluhů. Současná právní úprava dnes nevyhovuje především jako řešení u velkých podniků a je proto zapotřebí ji rázně změnit.

Široce byla na konferenci zastoupena problematika oceňování podniku jako celku i jako jeho jednotlivých složek majetku. Nad významem oceňování podniku na základě analýzy majetku se zamýšlel Miloš Mařík (VŠE). Z hlediska četnosti použití převažuje dnes ocenění založené na analýze majetku, finanční teorie však preferuje ocenění na principu budoucích výnosů. Miloš Mařík a Pavla Maříková (VŠE) zveřejnili rovněž výsledky svého dotazníkového průzkumu mezi českými odhadci majetku. Výzkum se soustředil na výnosové metody oceňování. Nejčastěji používanou výnosovou metodou oceňování je metoda diskontovaných peněžních toků ve variantě entity, přičemž za diskontní míru se dosazuje vážený průměr kapitálových nákladů. Problém ovšem vzniká se stanovením vah u jednotlivých složek kapitálu, v praxi se většinou vychází z účetní struktury, což není správné. Další otázky se týkaly metod výpočtu nákladů vlastního kapitálu. Praxe dokumentuje existenci celé řady různých postupů, přičemž za nejoblíbenější postup lze považovat stavebnicovou metodu. Jedním z nejobtížnějších úkolů pro odhadce je ocenění ochranné známky, jemuž se věnoval ve svém příspěvku Jan Jurečka (VŠE). Autor prezentoval celkem devět různých oceňovacích postupů, u nichž vždy vyjádřil nejdříve, na jakém ekonomickém přínosu je daný postup založen, a následně pak demonstroval propočet ceny na fiktivním příkladě. Lze konstatovat, že všechny výnosové metody jsou v zásadě dvojího druhu, buď vznikají porovnáním s jinými firmami nebo vychází z vnitřních údajů firmy.

Specifickou oblast oceňování tvoří oceňování finančních instrumentů. Zvýšený zájem o toto oceňování přinese i očekávaná novela zákona o účetnictví na Slovensku, která bude u cenných papírů vyžadovat tržní cenu, kvalifikovaný odhad nebo posudek znalce. Elena Fetisovová a Petr Markovič (EUB) se zaměřili na metody a techniku stanovení hodnoty finančních derivátů. Určení hodnoty derivátového kontraktu má vždy dvě dimenze. První dimenze se týká hodnoty bazického instrumentu a posouzení vývoje této hodnoty po dobu životnosti derivátu. Druhá dimenze se vztahuje k hodnotě budoucí pohledávky (resp. budoucího závazku) vyvolaného příslušným derivátem. Pro potřeby hedgingového účetnictví jsou hlavními informačními vstupy výkazy finančního účetnictví, doplněné o informace z podrozvahové evidence a o informace z kapitálového trhu. Anna Polednáková (EUB) se zabývala zvláštnostmi oceňování finančních instrumentů na zahraničním trhu z pohledu domácího investora. Zhodnocení či znehodnocení domácí měny má bezprostřední vliv na hodnotu příslušného instrumentu. U mezinárodních syndikovaných bankovních úvěrů musíme počítat s dodatečnými náklady v podobě poplatků jak pro jednotlivé banky tak i pro banku vedoucí. Božena Hrvolová (EUB) shrnuje základní přístupy k určení požadovaného výnosu finančního investora. Pro tyto účely lze použít např. model oceňování kapitálových aktiv, různé dividendové modely, propočet váženého průměru nákladů kapitálu, apod.

Petr Marek (VŠE) seznámil účastníky s výsledky svého anketního průzkumu dividendové politiky českých podniků. Většina českých podniků upřednostňuje dividendovou politiku pasivní reziduální, jež zohledňuje vždy na prvním místě investiční požadavky. Za vysoce konzervativní lze považovat dividendovou politiku i v oblasti druhů dividend či metod výplaty. Dvojice autorů, Oľga Miková a Miloš Bikár (EUB), hodnotila postavení a úlohu kolektivního investování na Slovensku. Současný kapitálový trh pociťuje absenci výrazných institucionálních investorů, kteří jsou schopni vyvolat dostatečně velkou poptávku po cenných papírech, především však vytvořit nabídku dlouhodobých zdrojů. Investiční fondy se po vícero novelách zákonů přetransformovaly na společnosti holdingového typu, čím se vyhnuly dohledu ministerstva financí. Poslední novela zákona o cenných papírech zavádí povinné pojištění investičních nástrojů a peněz klienta v Garančnom fonde investíc. Ochranu investorů dále zabezpečuje Úrad pre kapitálový trh.

Za vrchol finančního managementu lze považovat sestavení finančního plánu. Interakci rozpočtově-kapitálových a finančních rozhodnutí v plánu byla předmětem šetření v práci Jozefa Kráľoviče (EUB). Autor na základě teoretických přístupů vypracovává řešení pro tři fiktivní společnosti nacházející se v různých podmínkách životního cyklu firmy, využívající odlišné finanční zdroje a uplatňující různé modely dividendové politiky a tvorby kapitálové struktury. Z modelů dividendové politiky byl zvažován Masulisův-Truemanův model anti-dividendové politiky a signální model dividendy. Zjišťováním kapitálové potřeby se zabýval Josef Kutílek (VŠE), který charakterizoval hlavní faktory ovlivňující výši této potřeby u krátkodobého i dlouhodobého kapitálu. Josef Valach (VŠE) se soustředil na dvě otevřené otázky spojené s investičním rozhodováním. První otázka se týká výběru metod hodnocení investičních projektů, které musí zohledňovat cíle podniku. Čistá současná hodnota je nesporně teoreticky nejvhodnější metoda hodnocení. V praxi v českých zemích se však naneštěstí stále ještě dosti výrazně orientuje na dobu návratnosti a na rentabilitu projektu. Druhá otázka spočívá v určení položek, které mají být zahrnuty do kapitálových výdajů. Účetní pojetí je nedostatečné, pro zajištění požadované vypovídací schopnosti investičních kritérií se musí vzít v úvahu širší pojetí těchto výdajů.

Konferenci shledali všichni účastníci za velmi užitečnou. Obě katedry se shodly na potřebě pokračovat ve vzájemné spolupráci. V souladu s tímto závěrem se již připravuje druhý ročník společné česko-slovenské konference k problematice finančního řízení podniku v našich zemích.

Poznámka:
Autoři příspěvku: Miloš Mařík, Petr Marek.
Příspěvek bude uveřejněn v časopise Acta Oeconomica Pragensia, 2003, roč. 10, č. 6.